Svědectví

Porodní asistentka odhaluje:

„Většina žen, které po porodu bojují se svým břichem, to dělá úplně špatně — a nikdo jim neřekl proč."

Napsala Kateřina Marešová, porodní asistentka · 12. 9. 2026 · 08:42

Když mi to řekla, málem jsem se složila přímo tam.

Protože co to vlastně znamenalo?

Že celých sedm měsíců jsem bojovala špatný boj?

Že všechny ty zkracovačky, ty planky, to odříkání… mi ještě škodily?

Sedm měsíců moje břicho prostě zůstávalo. Měkké. Kulaté. Vidět.

Bylo jedno, co jsem jedla. Bylo jedno, jak moc jsem se snažila.

Moje tělo odmítalo reagovat. Jako by bylo zamčené zevnitř.

Pokud jste „zkusila všechno" a nic nezabralo… tohle si přečtěte

Na diskuzních fórech znějí všechna svědectví stejně. A mně z nich pukalo srdce — protože jsem je mohla napsat sama.

„Nenávidím své nové břicho. Z aktivní, sebevědomé ženy, které bylo ve vlastním těle dobře, se stala žena, která se schovává pod oblečením."

„Shodila jsem všechna těhotenská kila za dva měsíce. Ale tvar mého břicha je úplně jiný. Povislé. Vystupuje víc. Zkoušela jsem cvičit. Nic se nezměnilo."

„Tři měsíce po porodu a vypadám jako v pátém měsíci těhotenství. Jím správně, cvičím. Nic se nemění. To už takhle zůstanu navždycky?"

„Osm týdnů po porodu se v zrcadle nepoznávám. Vyhýbám se zrcadlům. Vyhýbám se hezkému oblečení. Vyhýbám se partnerovi."

Ženy, které jedí dobře. Ženy, které cvičí. Ženy, které dělají všechno, co se jim řeklo. A přesto se cítí provinile, že nevidí žádný výsledek.

Co jim nikdo nikdy neřekl

Rehabilitace pánevního dna. Nezbytná, jistě — ale neřeší břišní stěnu.

Hypopresivní cvičení celé měsíce. Břicho zůstává.

Kardio pětkrát týdně. Břicho zůstává.

Poporodní pás na suchý zip, který se doporučuje. Sjíždí, stlačuje zepředu, ale ne po stranách, a jakmile ho sundáte, všechno se vrátí zpátky.

A to nejkrutější ze všeho:

„Nevěděla jsem, že si posilováním břicha spíš škodím, než pomáhám. Proč mi to lékař neřekl?"

Zkracovačky, sedy-lehy, klasické planky — to jsou přesně ty cviky, které to můžou zhoršit. Miliony žen je dělají, aniž by to tušily. V přesvědčení, že si pomáhají. A v tichosti si škodí.

Přes 6 000 maminek už používá Lonivea, aby získaly zpátky svou postavu po porodu — bez diet, bez operace

Vyzkoušet →

Moje tělo mě každý den zrazovalo. A jeden jediný člověk mi konečně řekl proč.

Břicho, které vystupuje hned po probuzení — ještě než jsem vůbec cokoli snědla.

Ten zvláštní tvar, špičatý nebo vyboulený, když jsem se namáhala nebo vstávala ze země. Jako by se něco zevnitř snažilo protlačit ven.

Břicho, které bylo cítit „plné něčeho" — ne obyčejný tuk. Něco těžšího, hlubšího.

Oblečení, které už nesedělo — ne kvůli váze. Kvůli tvaru. Můj pas zmizel.

A ten detail, který jsem ostatním těžko vysvětlovala: ráno nalačno to bylo skoro snesitelné. Večer jsem vypadala jako v šestém měsíci těhotenství. Ne kvůli tomu, co jsem snědla. Něco jiného. Něco uvnitř.

„Přestala jsem si zkoušet oblečení v obchodech. Světla ve zkušebně mi ukazovala obraz, který jsem už nepoznávala."

„Už nedokážu existovat sama za sebe. Jsem prostě… máma. Už ani nevím, kdo jsem."

A pak přišel den, kdy moje porodní asistentka všechno změnila JEDNOU VĚTOU

Byla jsem tam na běžné kontrole. S břichem to nemělo nic společného — nebo jsem si to alespoň myslela.

Po vyšetření mi jemně položila prsty na břicho, podél střední čáry. Prsty se propadly mezi dvě řady svalů.

Podívala se na mě a klidně řekla: „Máte diastázu. Je to rozestup břišních svalů. Proto vaše břicho nereaguje na cvičení."

Pokrčila jsem rameny. „No jo, to slovo jsem někde četla. Ale posiluju břicho, to by přece mělo pomáhat, ne?"

Pomalu zavrtěla hlavou. „Ne. Naopak — běžné posilování břicha, zkracovačky, sedy-lehy, to to může zhoršit."

A pak řekla větu, která všechno změnila:

„Většina žen, které nedokážou dostat zpátky břicho po porodu, nebojuje s tukem. Mají rozestup svalů, který samotné cvičení neuzavře."

Srdce se mi zastavilo. Cítila jsem, jak mi stoupají slzy, a nechápala jsem proč. Ne ze smutku. Z úlevy.

Nebyla to moje vina.

Mohla jsem si ušetřit sedm měsíců studu, kdyby mi to někdo vysvětlil dřív

To, co jsem považovala za „tvrdošíjný tuk"… byl rozestup svalů.

A tady je ten detail, který většina žen nezná — a který vysvětluje všechno:

Můžete být zpátky na váze před těhotenstvím a pořád mít tohle břicho. Ani deko navíc. A ono tam přesto je. Kulaté, vystouplé, vyboulené. Protože problém není váha. Problém je struktura.

Během těhotenství se dvě řady vašich břišních svalů roztáhnou a rozestoupí, aby udělaly místo miminku. Je to normální. Je to očekávané. Co už není automatické, je to, že se potom zase uzavřou.

U 60 % žen tento rozestup přetrvává. Měsíce. Někdy roky. Bez opory po celém obvodu nemají svaly nic, co by je tlačilo zpátky k sobě. Břicho zůstává měkké, kulaté, vystouplé — bez ohledu na to, kolik cvičíte.

A cvičení, které nám doporučují? Planky, zkracovačky, sedy-lehy? Táhnou svaly opačnými směry. Místo aby je spojovaly, oddalují je.

„Proč mi lékař neřekl, že mám diastázu? Proč mě nikdo nevaroval?"

Odpověď je jednoduchá a nespravedlivá: při běžných poporodních kontrolách se o tom nemluví. Některé ženy to zjistí náhodou o rok později. Jiné o tři roky později. Někdy to lékař zmínil jen mimochodem — ale bez vysvětlení, co to doopravdy znamená. A celou tu dobu ty ženy bojovaly. Samy. A obviňovaly se.

Je to diastáza? Můžete si to ověřit hned teď, za 30 sekund.

🔍 Test, který zvládnete doma

Lehněte si na záda a pokrčte kolena. Položte si dva prsty vodorovně doprostřed břicha, kousek nad pupík.

Pomalu zvedněte hlavu, jako byste se chtěla podívat na špičky nohou — bez námahy.

Pokud mezi svaly ucítíte mezeru, nebo pokud uvidíte vyboulení mířící ke stropu — to je známka diastázy.

Pokud vaše břicho vypadá večer kulatější než ráno, nebo pokud si všímáte toho špičatého tvaru při námaze, to jsou další časté příznaky.

Jediný způsob, jak těmto svalům pomoci znovu se spojit, je komprese po celém obvodu — taková, která obepíná celé břicho, ne jen zepředu. Přesně to dělají malajské ženy už 500 let pomocí bengkungu. A přesně to dělá Lonivea.

„Vyzkoušejte tohle a přijďte za mnou za osm týdnů"

Nebyl to pás na suchý zip, který sjíždí. Nebyl to nepohodlný korzet, který po hodině sundáte. Nebyl to čaj ani doplněk stravy.

Kalhotky. Které si ráno oblečete pod normální oblečení. A zapomenete na ně.

Podpírají vaši břišní stěnu po celém obvodu — zepředu, ze stran i ze zad — zatímco vaše tělo dělá svou přirozenou práci.

Byla jsem skeptická. Opravdu. Ale ještě víc jsem byla unavená z toho, dívat se do zrcadla a nepoznávat se. Tak jsem řekla ano.

První dny — nic

1., 2., 3. den: nic vidět. Komprese byla jemná. Ne nepříjemná. Prostě… přítomná.

5. den: to samé. Začínala jsem toho vážně litovat. Až do 8. dne.

Až osmý den tam „něco" bylo

Probudím se. Vezmu své staré džíny — ty, které jsem od těhotenství nedokázala zapnout.

Natáhnu si je. Jdou nahoru. Zapínám zip. Zapnou se.

Bez zatajování dechu. Bez zápasu. Bez lehání si na postel.

Podívala jsem se do zrcadla. Měla jsem pas. Ne nijak okázalý. Ale vidět. Zase jsem existovala.

Položila jsem si ruce na boky. Rozbrečela jsem se. Ne radostí. Úlevou.

A pokračovalo to dál… Jako by mě moje tělo konečně poslouchalo

Mínus 5 cm v pase za šest týdnů.

Poprvé od porodu jsem se v zrcadle poznala. Moje břicho mělo tvar. Moje boky existovaly. Můj pas tam byl.

Co se změnilo, nebyla jen silueta. Byl to ten neustálý pocit, že jsem „všude měkká". Ten úplně zmizel.

Na fórech, kde jsem četla všechna ta zoufalá svědectví, jsem napsala i to své:

„Šest týdnů. Zpátky ve svých džínách před miminkem. Moje břicho má tvar. Cítím se zase sama sebou."

Odpovědi se jen sypaly. Desítky žen psaly: „Pošli mi odkaz."

Funguje to, i když sportujete — i když s tím bojujete už dlouho

Spousta žen, které se mi ozývají, byla hodně aktivní před těhotenstvím, během něj i po něm. Běhají. Posilují. Cvičí jógu. A jejich břicho stejně nereaguje.

„Byla jsem sportovkyně. Měla jsem ploché břicho, na které jsem byla hrdá. A teď, deset měsíců po porodu, moje tělo nereaguje na nic, co dělám. Není to tuk. To vím. Ale nechápu, co to je."

Přesně proto Lonivea existuje. Diastáza nezmizí tréninkem. Uzavře se správným tlakem — po celém obvodu, stálým, jemným. Ne sedy-lehy.

A pro ty, které to řeší už dlouho — rok, dva, někdy i víc — ne, není pozdě. Tělo zůstává schopné tento rozestup uzavřít, dokud svalová struktura dostane správnou oporu.

Mezi „zkusila jsem všechno" a „jediná možnost je operace" — je Lonivea.

Kalhotky, které mi doporučila moje porodní asistentka, se jmenují Lonivea

Uvnitř: kruhová komprese 360° inspirovaná malajským bengkungem — starobylou technikou, kterou malajské ženy používají už 500 let k regeneraci po porodu.

Ne pás, který sjíždí. Ne tuhý korzet. Kalhotky s vysokým pasem, které nosíte pod normálním oblečením a zapomenete na ně. Podpírají vaši břišní stěnu po celém obvodu — zepředu, ze stran i ze zad.

⚠️ Pozor na napodobeniny, které se objevují. Objednávejte pouze na oficiálním webu Lonivea kliknutím na tlačítko níže.

Vyzkoušet Lonivea →✓ Spokojenost, nebo vrácení peněz

Za šest týdnů můžete mít úplně jiný život

Před pár měsíci jsem byla přesně tam, kde možná dnes stojíte vy. Unavená z boje s tělem, kterému jsem nerozuměla. Přesvědčená, že to tak zůstane napořád.

„Už se to nikdy nevrátilo. Tvar mého břicha je trvale jiný."

Tuhle větu jsem na fórech četla stokrát. A začínala jsem jí věřit.

Není to tuk. Není to trvalé. A není to vaše vina.

Když bojujete s rozestupem svalů dietami a sedy-lehy… nic nemůže fungovat. Používáte špatný nástroj na správný problém.

Dnes se vejdu do oblečení, které jsem nosila před miminkem. Moje břicho má tvar. A hlavně: cítím se ve svém těle zase sama sebou. Nejen máma. Já.

A pokud to u vás opravdu nezabere? 100% vrácení peněz. Bez otázek. Bez komplikací. Nemáte co ztratit.